Láska (?)
17. 6. 2006
Seděl na posteli vedle své milé.
Každý kluk by si sní dal říct.
Ale on ji chtěl jen pro sebe.
Chtěla mě obejmout, ale odstrčil jsem ji.
„Copak?“ zeptala se ho a upravila si své dlouhé rezavé vlasy.
„Carloss říkal, že tě viděl líbat se s jiným klukem!“
„Ale pro simtěm, Carloss je blbeček.“
Podíval jsem se jí do očí. Uhnula pohledem.
„Podívej se na mě!“ Přikázal ji a chytl její ruku.
Odhodlaně se na něj podívala, ale po tváři jí přeběhl “stín“ strachu..
„Hele, Carloss by udělal cokoliv, aby mě dostal do postele. Je to magor.“
„Jak můžeš vědět, že tě chce dostat do postele?“
„Sem s nim chodila a navíc, je v tomhle městě někdo, kdo by si to se mnou rád nerozdal?“
Napřáhl se vlepil jí facku. „Ty couro!“
„Co blbneš? Hráblo ti?“mnula si tvář a postavila se.
Vyskočil a zamkl dveře.
„Debile, co to děláš? Může ti bejt úplně jedno s kým lezu do postele!“
Přešel k ní. Vyrval jí kabelku z rukou a odhodil ji do kouta (kabelku).
„Magore, co to vyvádíš?“
Shodil ji na postel. „Ty rozdávačko jedno nechutná! Je tady v tom městě někdo, kdo by s tebou ještě nespal?“
„Ježíši! Tobě hráblo. Pust mě!
Začala sebou házet, ale on jí chytil ruce a udeřil ji pěstím do obličeje.
„Pane bože, nech mě! Prosím!“
Z nosu jí začala téct krev a to jakoby v něm vzbudilo ještě větší touhu ji potrestat.
Neovládal se. Shodil ji na zem a začal do ni kopat.
„Já ti dám ty čupko. Hlavně že mě miluješ cos napovídala těm ostatním?“
„Prosím,“ zaúpěla „on mě svedl!“ Chytila se za břicho.
„ON, nebo ONI?“
Zvedla hlavu a nenávistivě na něj pohlédla.
Neschopen jakéhokoliv sebeovládaní, mlátil ji hlava nehlava.
Náhle se zastavil, zvedl se ze země a přešel k skříni.
Za sklem byla tátova ruční pistole. Otevřel dvířka a opatrně uchopil zbraň. Usmál se a začal si přehazovat pistoli z ruky do ruky.. Otočil se.
Ona se mezitím zvedla a dobelhala ke dveřím.Vší silou se je snažila otevřít a bezmocně do nich bušila.
„Prosím, ne! Prosím…“ Natáhla po něm ruku, ale výstřel byl rychlejší.
Ten zvuk jakoby ho probral z noční můry. Teprve teď si uvědomil, co udělal.
Ležela předním její tělo bez hlavy. Vlastně hlavu měla, ale v podobě hnusné červené kaše rozprsklé všude kolem.
Klekl si do toho sajrajtu, v ruce svírajíc pistoli.
„Promiň…“ zašeptal a přiložil si hlaveň ke spánku.
Pod okny zazněly sirény, ale polevuje stihla jen druhý výstřel.
Každý kluk by si sní dal říct.
Ale on ji chtěl jen pro sebe.
Chtěla mě obejmout, ale odstrčil jsem ji.
„Copak?“ zeptala se ho a upravila si své dlouhé rezavé vlasy.
„Carloss říkal, že tě viděl líbat se s jiným klukem!“
„Ale pro simtěm, Carloss je blbeček.“
Podíval jsem se jí do očí. Uhnula pohledem.
„Podívej se na mě!“ Přikázal ji a chytl její ruku.
Odhodlaně se na něj podívala, ale po tváři jí přeběhl “stín“ strachu..
„Hele, Carloss by udělal cokoliv, aby mě dostal do postele. Je to magor.“
„Jak můžeš vědět, že tě chce dostat do postele?“
„Sem s nim chodila a navíc, je v tomhle městě někdo, kdo by si to se mnou rád nerozdal?“
Napřáhl se vlepil jí facku. „Ty couro!“
„Co blbneš? Hráblo ti?“mnula si tvář a postavila se.
Vyskočil a zamkl dveře.
„Debile, co to děláš? Může ti bejt úplně jedno s kým lezu do postele!“
Přešel k ní. Vyrval jí kabelku z rukou a odhodil ji do kouta (kabelku).
„Magore, co to vyvádíš?“
Shodil ji na postel. „Ty rozdávačko jedno nechutná! Je tady v tom městě někdo, kdo by s tebou ještě nespal?“
„Ježíši! Tobě hráblo. Pust mě!
Začala sebou házet, ale on jí chytil ruce a udeřil ji pěstím do obličeje.
„Pane bože, nech mě! Prosím!“
Z nosu jí začala téct krev a to jakoby v něm vzbudilo ještě větší touhu ji potrestat.
Neovládal se. Shodil ji na zem a začal do ni kopat.
„Já ti dám ty čupko. Hlavně že mě miluješ cos napovídala těm ostatním?“
„Prosím,“ zaúpěla „on mě svedl!“ Chytila se za břicho.
„ON, nebo ONI?“
Zvedla hlavu a nenávistivě na něj pohlédla.
Neschopen jakéhokoliv sebeovládaní, mlátil ji hlava nehlava.
Náhle se zastavil, zvedl se ze země a přešel k skříni.
Za sklem byla tátova ruční pistole. Otevřel dvířka a opatrně uchopil zbraň. Usmál se a začal si přehazovat pistoli z ruky do ruky.. Otočil se.
Ona se mezitím zvedla a dobelhala ke dveřím.Vší silou se je snažila otevřít a bezmocně do nich bušila.
„Prosím, ne! Prosím…“ Natáhla po něm ruku, ale výstřel byl rychlejší.
Ten zvuk jakoby ho probral z noční můry. Teprve teď si uvědomil, co udělal.
Ležela předním její tělo bez hlavy. Vlastně hlavu měla, ale v podobě hnusné červené kaše rozprsklé všude kolem.
Klekl si do toho sajrajtu, v ruce svírajíc pistoli.
„Promiň…“ zašeptal a přiložil si hlaveň ke spánku.
Pod okny zazněly sirény, ale polevuje stihla jen druhý výstřel.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář