Oddechovka :P
27. 6. 2006
Sedí na koženě sedačce a kouří cigaretu.
„Co bude k večeři, Naďo?“
Mladá služebná zvedne svůj bledý obličej od kastrolu a usměje se na sovou paní. „Steak a brambory s francouzským dresingem, madam.“
„Proč někdy na večeři nepozveš i svoji sestru?“
„Vždyť tu byla před rokem, a nevíc krátce po tom zemřela.“
„To je mi opravdu líto,“ vstane ze sedačky a přejde do kuchyně „Promiň Naďo, jakože ty ještě žiješ?“
„Madam, já těm báchorkám nevěřím.ů
„A jak tedy vysvětlíš, že každý kdo se semnou setkal, do měsíce zemřel?“
Naďa jen pokrčí rameny a dál pokračuje ve své práci.
„Uspořádám oslavu, ať tady není tak ticho. Až dovaříš, obeznam všem, že zítra bude slavnost. Taky zařiď jídlo, pití, barmana a tak dál. Však víš co potřebuje pořádný večírek.“
„Ale paní…“
„Žádné ale. Sama jsi říkala, že těm věcem nevěříš. Tak buď tak laskavá a udělej to!“
Páteční večer. Všechna společenská smetánka města se sjíždí na obrovskou oslavu.
Stoly se prohýbají pod jídlem, každý do sebe lije portugalské a francouzské víno a na parketu už není místo.
Dveře jsou zaplněny stojícími a smějícími se lidmi a několik ložnic už je obsazených.
„Naďo! Jak vypadám?“
„Úžasně, madam. A to je to tu osvíceno jen svíčkami, až vejdete do sálu to bude teprve nádhera! Jen vám tady v zadu upravím vlečku.“
Naďa projde kolem postele a nočního stolku na němž jsou rozestavěny svíčky a zástěrou jich pár shodí.
„Teď je to dokonalé!“ usměje se.
„Pojď, půjdeš se mnou do sálu, přivítat naše hosty.“
Sobotní ranní noviny.
Včera večerních hodinách, začalo hořet ohromné sídlo, jedné z městských radní.
Příčinu požáru zavinila pravděpodobně svíčka, či jiskra z krbu.
Při požáru zahynuli všichni návštěvníci sídla, až na mladou služebnou Naďu.