Vana plná krve
17. 6. 2006
Žiletka na mě radostně pomrkává z víčka mé “tajné“ růžové krabičky a v ústech se mi líně povaluje ostrý úlomek nějakého kovu.
Zelená sukně potřísněná krví a všude spousta papírů. Některé z nich pomalu pijí rudé krůpěje, jiné vsakují vodu.
Ležím v horký vaně, napuštěný po okraj divnou vodu. Červenou vodou.
¨Krav mísící se s vodou. Nebo ne. Voda mísící se s krví a vytváří to zajímavý obrázky.
Támhle zrovna plave hroch! Ne, teď už je to kytička. Červená růžička mezi trním.
Nějak mě píchá v hrudi a orosilo se mi čelo.
Co vlastně dělám oblečená ve vaně od krve?
No, je to asi jedno.
Moc dlouho už nad tím přemýšlet nebudu.
(Viď, žiletko)
Zelená sukně potřísněná krví a všude spousta papírů. Některé z nich pomalu pijí rudé krůpěje, jiné vsakují vodu.
Ležím v horký vaně, napuštěný po okraj divnou vodu. Červenou vodou.
¨Krav mísící se s vodou. Nebo ne. Voda mísící se s krví a vytváří to zajímavý obrázky.
Támhle zrovna plave hroch! Ne, teď už je to kytička. Červená růžička mezi trním.
Nějak mě píchá v hrudi a orosilo se mi čelo.
Co vlastně dělám oblečená ve vaně od krve?
No, je to asi jedno.
Moc dlouho už nad tím přemýšlet nebudu.
(Viď, žiletko)